Životní příběh pacienta Sušické nemocnice.
Vážení obyvatelé Sušice a regionu Sušicka, ale i turisté a milovníci Šumavy!
Rádi bychom se s vámi podělili o životní příběh jednoho klienta Sušické nemocnice, který se v minulém roce, díky obětavé práci a nasazení naší sociální pracovnice paní Jaroslavy Kotálové, dočkal svého šťastného konce.
Budeme mu říkat pan Jiří. Panu Jiřímu je 66 let a ocitl se v naší nemocnici po přeložení z klatovské interny, kam se dostal po záchvatu mozkové mrtvice. Byl ochrnutý na jednu polovinu těla a nebyl schopen se sám o sebe postarat. Na tom by nebylo nic zvláštního, bohužel takových pacientů jsme na oddělení měli několik, ale příběh pana Jiřího byl jiný.
Pan Jiří je rozvedený, má 2 syny a sestru. Jeho synové ho neviděli od mládí, nestýkali se spolu a péči o něj zásadně odmítli. Sestře bylo 70 let a péči o něj také odmítla. Pan Jiří neměl stálé bydliště, byl hlášen k trvalému pobytu na obecním úřadu jedné obce u Klatov. Od roku 1989 pracoval bez přihlášení, jak se říká načerno. Neplatil daně a ani žádné zdravotní a sociální pojištění. Občanský průkaz neměl 25 let, úplně vypadl ze systému. Žil porůznu u svých přítelkyň a jak se dalo.
Neměl žádný příjem, nebyl ani hlášen na Úřadu práce.
Vzhledem k tomu, že v tehdejším zdravotním stavu nebyl schopen žít sám, rodina péči odmítla a neměl žádný majetek ani finanční prostředky, měl by se o něj postarat stát. Na našem oddělení mohl být pacient hospitalizován pouze ze zdravotních důvodů, a jen v mimořádných případech déle než 3 měsíce. A tady nastala byrokratická anabáze, kterou musela paní Kotálová podstoupit, aby se začalo rýsovat pozitivní řešení.
Nejprve bylo nutné vyřídit nový občanský průkaz – bez něj nešlo nic dalšího řešit. Následně byl ve spolupráci s městem Klatovy podán návrh na udělení opatrovnictví, které měla vykonávat obec, kde měl pan Jiří hlášený trvalý pobyt – na rozhodnutí soudu jsme čekali několik měsíců. Tyto kroky ale neřešily, kde by mohl pan Jiří po propuštění bydlet. Paní Kotálová oslovila se žádostí o umístění jedenáct zařízení sociální péče v širokém okolí, ale bez úspěchu. Všude byla plná kapacita a velký problém byly finance. Nemohli jsme mu ani vyřídit Příspěvek na péči, protože jsme neznali budoucího poskytovatele pomoci.
V zoufalé situaci jsme se obrátili dopisem na ministry zdravotnictví a práce a sociálních věcí, aby poradili a pomohli s umístěním pana Jiřího. A světe div se, ačkoliv z ministerstva zdravotnictví se neozval nikdo, pan ministr Jurečka se začal ve věci angažovat a jeho ministerstvo práce a sociálních věcí nejprve radou a následně i osobní intervencí pomohlo najít zařízení, které bylo ochotno pana Jiřího přijmout a poskytnout mu potřebnou péči a zázemí. K jeho umístění došlo v nejbližších dnech po intervenci ministerstva.
Tímto bychom chtěli poděkovat panu ministru Jurečkovi, pracovnicím z Ministerstva práce a sociálních věcí, pracovnicím z Městského úřadu Klatovy za jejich pomoc. Především ale děkujeme naší sociální pracovnici paní Kotálové, která se nevzdala a přes všechny překážky a odmítnutí vytrvala ve své snaze najít pro pana Jiřího vhodné místo pro život. Jen více takovýchto příběhů se (snad) dobrým koncem!
